Několik let nazpět ve mně rostl sen o tom, jak Pán Bůh zasahuje ty nejposlednější lidi, lidi z ulice, svým evangeliem, dobrou zprávou. Tento sen nám dal Pán Bůh možnost začít více realizoval na jaře 2018, kdy na základě vyslovených dotazů těchto lidí, zda existuje něco více než jen svět, ve kterém teď žijeme a ve kterém se nám většinou nedaří, začalo pravidelné setkání nad Biblí. Cílem bylo a je vytvořit pro lidi žijící na ulici, často ve velmi špatných hygienických a sociálních podmínkách, lidi fyzicky a duševně nemocné, lidi vyčerpané a životem zklamané, jejich vlastní církev. Církev, kde se setkávají s živým Ježíšem Kristem jako jejich nadějí, často poslední.
Hooligans Church je místem, kde lidé z ulice mohou svým jazykem a pro ně v bezpečném prostředí sdílet svoje životy, trápení a objevovat novém sny, které jim Bůh do života ještě nabízí. Tyto setkání, kde společně jíme, čteme Bibli a modlíme se, navštíví měsíčně asi 75 lidi z ulice, ubytoven, nocleháren atd.. Setkání probíhají ve Vsetíně, Valašském Meziříčí a Rožnově pod Radhoštěm. Marek Mefo Húšť
Bohoslužby a jednotlivá setkání probíhají:
Azylový dům Elim Vsetín
Denní centrum Elim Vsetín
Noclehárna | Elim Rožnov pod Radhoštěm
Podzámecká zahrada Kroměříž
Evangelický kostel Valašské Meziříčí
Modlitebna CASD Valašské meziříčí
Ubytovna Jasenice
Ubytovna Jablůnka
Raková
více info: marek Mefo Húšť 737870256
8.11.2022
Hooligans Church 2021 – 2022
4.10.2021
Rozhovor pro Zabudnuté cesty
Epizóda 4 zo série 19 v ktorej José a Janči "oprašujú" často zabudanú cestu starých návykov pre nové sezóny. Prihláste sa na odber a zdieľajte so svojimi priateľmi.
Poslechnout podcasst29.7.2021
Voice of Jesus
Hooligans Church v roce 2020
Díky Bohu, i přes všechna omezení a různé změny ve společnosti, jsme mohli v roce 2020 realizovat menší i větší setkání v rámci biblické skupiny Hooligans Church. V dobách, kdy nebyly omezení, tyto setkání rostly na počtu zájemců. V době uzavření kostelů, modliteben a možnosti dělat bohoslužby v této zemi k vůli pandemii, jsme se mohli setkávat alespoň v malých skupinách. Setkání probíhala třikrát týdně, ve středu, v pátek a v neděli. Setkání využívali lidé na azylovém domě, noclehárně, denním centru Elim nebo ubytovnách. Mít možnost společně číst Bibli a využít toto duchovní společenství využilo cca 130 lidi z ulice a z našich služeb. V roce 2020 proběhlo asi 300 jednotlivých setkání. Povzbuzením pro mě bylo, že se podařilo začít tyto setkání i v dalším městě. Přirozeně to vyšlo ze zájmu a vyslovené potřeby lidi z tohoto města. V některých pátečních dnech tak proběhlo i pět setkání nad Biblí, s teplým jídlem a přátelskou diskusí o víře a životě. Jsme vděční, že i tato setkání přispěla k posunu lidí bez domova ke zlepšení jejich těžké životní situace. Mohli jsme být s nimi a osobně i duchovně je podpořit, když usilovali o pracovní místo, nové bydlení nebo o zlepšení vztahu se svými nejbližšími. Měli jsme možnost být s nimi a doprovázet je i při velmi těžkých chvílích, kdy je například kvůli úmrtí navždy opustil partner nebo velmi vážně onemocněli. V tomto roce jsme mohli velmi intenzivně vidět, že lidé z ulice potřebují tuto možnost setkávání, kdy každý svým tempem hledá svoji cestu za Bohem.
Hooligans Church Vsetín 10/2020
V nesprávném městě, na správném místě, v tem správný čas!
Poslední minuty s věřícím Tomášem.
Některé dny se mi ráno nechce vstávat, asi stejně jako většině lidí kolem mě. Některé dny ale nemůžu dospat a tak vstávám. Někdy vstávám s úsměvem, a to tehdy, když vím, že mě vzbudil Duch Svátý s tím, že je čas vstávat a jít něco dělat. Nějaký čas se snažím ráno nepoléhat, ale jdu, uvařím kafé a jedu kousek za Bratřejov, kde mám své oblíbené místo, kde se každé ráno setkáváme s mým Bohem. Ne že bych se nemohl setkat jinde, třeba doma v koupelně, nebo v kostele, nebo jinde. Je to ale místo, které mám tak nějak vyčleněné pro mě a Boha které mám moc rád.
Nemůžu říct, že vždy, ale někdy se modlím za to, abych ten den věděl, do čeho vstoupit a co nedělat. Modlím se za to, abych neminul dobré věci, které mi Pán Bůh pro daný den připravil.
Toho dne bylo pondělí. Po krátkém setkání s Bohem jsem odjel do práce. I dnešní ráno jsem se modlil za to, abych neminul dobré věci, které mi Pán Bůh připravil. V práci jsem měl mít terén, tedy například výjezd do okolí Vsetína s vyhledáváním lidí bez domova nebo různě ohrožené. Měli jsme s kolegou svůj plán. Navštívit několik lidí. První člověk v našem plánu nebyl na místě, kde jsme jej měli zastihnout. Další byl vzdálen několik kilometrů. Při přejezdu na dané místo jsem věděl, že ke mně Duch Svatý mluví a chce, abychom změnili své plány. Věděl jsem, že mě vede k tomu, abychom se nejprve na své cestě zastavili za panem Tomášem. Pan Tomáš byl ale až na možná posledním místě dnešního seznamu lidi, které jsme měli kontaktovat. Věděl jsem ale, že Duch Svaty chce, abychom se zastavili za Tomášem dřív. Řekl jsem tedy kolegovi, že se nejprve zastavíme po cestě za panem Tomášem, zda něco nepotřebuje. Přijeli jsme na místo, kde pan Tomáš bydlel. Bydlel v malé, nevzhledně vypadající Unimo buňce na okraji jedné vesnice. Kolem příbytku spoustu odpadků. Několikrát jsme jej kontaktovali za poslední dva měsíce s tím, zda nepotřebuje něco řešit. Pan Tomáš nás vždy vlídně odmítl. Byl spokojený s tím, co má. Možná se i bál něčeho dalšího, nového, co by měl v životě řešit. Při příjezdu jsme jej našli ležet ve vchodě do jeho domečku. Byl velmi zesláblý a vyčerpaný. Ihned jsem zjišťoval, zda nepotřebuje pomoc a co se vlastně stalo. Pan Tomáš na nás působil zmateně, ale na druhou stranu byl schopný odpovídat a komunikovat. Neměl ale sílu vstát ze země a normálně se pohybovat. Navrhli jsme mu přivolání lékařské pomoci. Tuto nabídku ale ihned zamítl. Jako většina lidi takto žijících měl i pan Tomáš strach z nemocničního prostředí a lékařů. Nechtěli jsme jej nechat jen tak na místě, ale zároveň jsme museli respektovat jeho rozhodnutí. Momentálně nebyl v ohrožení života, tak jsme se domluvili, že se za ním asi za 45 minut opět zastavíme a pokud se jeho stav nezlepší, budeme nuceni zavolat záchranku. Pan Tomáš s tímto souhlasil. Poté jsme odjeli jednat s dalšími klienty. Zároveň se mi podařilo kontaktovat pana starostu dané obce a probrat s ním momentální stav pana Tomáše. Informoval jsem jej o našich návštěvách u pana Tomáše a nabízené pomoci. Informoval jsem jej i o jeho vážné aktuální zdravotní situaci.
Pan starosta mi k situaci sdělil i několik jeho pohledů a zkušeností s tímto člověkem. Shodli jsme se na tom, že pan Tomáš je patrně velmi nekonfliktní, ale zároveň velmi těžce spolupracující člověk. Celé jeho momentální situaci se dalo předcházet, kdyby byl ochotný spolupracovat a byl zodpovědnější ve svém přístupu k životu, vztahům, práci atd… Zároveň si uvědomuji, že nemáme právo nikoho soudit proto, jak se rozhodl, že naloží se svým životem. Nevidíme do člověka, proč se rozhodl pro život právě takový, jako například vede náš pan Tomáš.
Po proběhlé komunikaci s panem starostou jsme opět odjeli za panem Tomášem. Neležel už na zemi ve vchodě do své budky, ale ležel na posteli. Zjišťovali jsme, zda něco jedl nebo alespoň se něčeho napil. Pan Tomáš byl stále velmi zesláblý. Jeho zdravotní stav se viditelné nelepšil. Tentokrát, poté co jsme s ním krátce probrali jeho momentální zdravotní stav, pan Tomáš souhlasil s tím, že zavoláme rychlou záchrannou službu.
Následoval telefonát a přivolání lékařské pomoci. Poté jsme se s kolegou dohodli, že půjde čekat k hlavní cestě s tím, že počká na příjezd sanitky a nasměruje ji na dané místo. Já jsem se vybavil rukavicemi a rouškou a šel jsem za panem Tomášem. V rámci komunikace s ním jsem mu nabídl, že mu malinko uklidím v jeho bydlení. Odůvodnil jsem to i tím, aby se pan doktor, který za panem Tomášem přijede, za ním dostal až k jeho posteli. Pan Tomáš tiše souhlasil. V rámci povídání jsem s ním mluvil o jeho životě. Věděl jsem vnitřně, že jsem ve správný čas na správném místě. Věděl jsem, že Boží vedení a Duch Svatý připravil tuto situaci. Pan Tomáš ještě dopoledne navrhoval, že počkáme. Že zavoláme lékaře příští týden, nebo za dva dny. Když jsem tak stál s panem Tomášem v jeho Unimobuňce, nebo ještě před tím, když jsem ukazoval kolegovi místo, kde bude čekat na záchranku, věděl jsem, že Pán Bůh chce, abychom já a pan Tomáš společně ještě mluvili o Pánu Bohu. Zeptal jsem se jej, zda věří v živého Boha. Pan Tomáš tiše odpověděl, že ano. Dále se mi svěřil, že chodil do náboženství a do kostela. Navrhl jsem mu, že bychom si mohli čekání zkrátit tím, že bychom mohli zkusit odcitovat zpaměti například žalm 23. Pan Tomáš souhlasil. Společně jsme, jak nám to jen zdraví a paměť dovolily, odcitovali slova vyznání Žalmu 23 o tom, že Hospodin je můj, a je náš pastýř. Dále jsme se spolu modlili modlitbu, kterou Ježíš učil své učedníky. Pan Tomáš ležel na svém lůžku, na kterém strávil několik možná posledních let, nocí i dnů. Dneska zde leží a mluvíme spolu, a spolu s naším společným Bohem. Po společné modlitbě jsme krátce mluvili o víře, Ježíši, naději. Taky o tom, jaká zaslíbení a podporu můžeme v modlitbách a Žalmu vidět a cítit. Ještě, než jsem se začal za pana Tomáše modlit, začal se sám krátce modlit, nebo spíše vyslovil vyznání víry. Následně jsem mu nabídl ještě modlitbu. Modlil jsem se za něj, za Boží pokoj a klid do jeho duše. Za moudrost pro lékaře, kteří měli přijet. Za to, aby pan Tomáš mohl silně vnímat a prožívat to že Hospodin, jeho Pastýř, je s ním, i kdyby bylo ještě hůř. Pan Tomáš nabral od Pána Boha pokoj. Během mojí modlitby na krátko usnul. Po chvíli přijela záchranná služba. Jednali velmi lidsky, profesionálně a přátelsky. S kolegou jsme jim představili průběh celé situace kolem pana Tomáše. Malinko jsme jim pomohli pana Tomáše „sbalit“ do sanitky. Pak už jsme jen sledovali, jak se sanitka chystá k odjezdu. Sami jsme odjeli zpět na naši základnu do NDC Elim ve Vsetíně.
Pan Tomáš, který, jak jsem zjistil, díky svému životnímu stylu, zaměření, závislosti a dalším těžkým věcem, nemá nikoho. Má, nebo spíše měl rodinu, ale teď je sám. Možná se tak sám rozhodl žít a dělal spoustu rozhodnutí a činností, které vedly k tomu, že nyní je sám.
V nemocnici jej hospitalizovali na plicním oddělení. S vedením obce jsem byl několikrát v kontaktu a společně jsme konzultovali stav a situaci pana Tomáše. Pan starosta několikrát vyslovil velikou vděčnost za náš zájem o pana Tomáše a aktivní pomoc projevenou tomuto jejich člověku.
Ve čtvrtek mě pan starosta volal, aby mi sdělil, že pan Tomáš v nemocnici toho dne zemřel. Bylo to smutné, ale na druhou stranu plné naděje. Několikrát jsem si v mysli s Bohem tuto událost procházel. Věděl jsem, že Pán Bůh skrze vedení Duchem Svatým chtěl, abychom se s panem Tomášem potkali ve správný čas na místě, kde to ještě šlo. Věděl jsem, že to byla Bohem připravená příležitost s panem Tomášem ještě mluvit o Pánu Bohu a naději, kterou znal možná už od mládí, ale možná během rušného života zapomněl. Naději, kterou jsme mohli společně na jeho posteli oživit, zhmotnit, prožít, těsně před odjezdem a posledním odjezdem z jeho pozemského provizorního obydlí. Celé mě to dodalo naději, že šel do nebeského domova ke svému Otci. A když už se ozývaly pochybnosti, Duch Svatý mi připomněl ještě to, že ON panu Tomáši připomněl něco, co znal od mládí a to, že ještě před odchodem z místa bydlení mu připomněl, aby, svými ústy polohlasně, jak jen to šlo, vyznal Pána Boha, Ježíše Krista jako Zachránce. Toto připomenutí mi dává naději, že se mohl setkat s Ježíšem jako svým Pánem.
Ještě ten týden jsem měl možnost mít nedělení bohoslužbu s lidmi z ulice. Tento čerstvý příběh mohl být pro ně povzbuzením toho, že je důležité v mládí hledat Boha a učit se jeho principům, radám a doporučením. Přijde v životě chvíle, kterou člověk nenaplánuje. Bůh ji připraví a je na nás, jestli my jsme na ni připraveni. V evangeliích je zaznamenaný příběh o člověku, který neměl s Ježíšem nic společného a na první pohled nemohl mít Ježíš nic společného s ním. Ježíš ale poté co vstoupil do města Jericha, věděl, že jde, aby se setkal se Zacheem. Zacheus udělal něco, co nebylo v jeho společenském postavení přijatelné. Přesto vylezl na strom, aby Ježíše alespoň viděl. Možná měl na ten den jiné plány. Věděl ale už něco o Ježíši! Ježíš věděl, že jeho Otec připravil tuto situaci, a tak se setkali v pravý čas na správném místě. Výsledek: Dnes přišla záchrana do všech možných oblastí života tohoto člověka a mohl možná v důstojnosti před lidmi a sebou samým dožít dny, které měl zde připravené. Ježíš? Mohl Jerichem jen projít. Určitě byl zaneprázdněný jinými potřebnými lidmi. Ježíš věděl, že mu Otec tuto situaci připravil a chtěl být tam, kde jej chtěl jeho nebeský Otec, aby mohl přinést záchranu jednotlivci.
29.11.2020
Co to v praxi znamená "milovat svého bližního"? - Biblické zamyšlení v ramci Valašské bohoslužby.
17.8.2020
Rozhovor v Rádiu 7
Hooligans Church Vsetín 6/2020
Čas Korony bez koruny v Hooligans Church tak trochu na PUNK.
Milí přátelé, podporovatelé a modlitebníci. V rámci tohoto zpravodaje se i já chci s vámi podělit o to, co jsme mohli v rámci Hooligans Church prožívat během Korona krize, během těchto různých nejistých dní a omezení.
Hned na začátku chci vyjádřit velkou vděčnost a chválu našemu Pánu Bohu, Pánu Ježíši Kristu, který nás po celou tuto dobu ochránil od nakažení se tímto virem, a to jak nás, lidi, kteří sloužíme, tak i ty, kteří přicházejí. Člověk si to tak nějak ani neuvědomuje, ale velmi mě dojala reakce jedné z pravidelných účastnic setkání HCh, starší paní, která na jednom z posledních setkání vyjádřila, že chce poděkovat pánu Bohu za jeho ochranu, že se nikdo nenakazil. Je nádherné, když nám tito lidé připomínají nutnost být vděčný, nám, kteří někdy bereme věci tak automaticky, a přitom jsou to zázraky darované živým Bohem.
Korona krizi jsme prožili tak trochu na PUNK. HCh je místem, které, dalo by se říct, vzniklo díky lidem uznávajícím tento životní styl, žít na punk, ale jak používala jedna hardrocková kapela, obsazená s Kristem žijícími lidmi, nejen “Punk is not Dead” ale i “Jesus is not Dead”!
Byli jsme tak trochu hrdí na to, že když přišlo nařízení a musely se na čas ukončit všechny setkávání církví a shromáždění, my jsme byli asi poslední “církví“ ve městě, která se v našem ve “sklepě“ Denního centra scházela. Moje pýcha ale byla konfrontována (a to teď nemyslím jen negativně) příchodem policie, která, ale velmi slušně a přívětivě, upozornila na to, že nás někdo udal a že je potřeba přehodnotit naše dosavadní plány ohledně těchto setkávání. Na posledním setkávání takto před zákazem se nás sešlo 19, a proto jsme museli najít nový způsob setkávání. Díky omezení jsme začali dělat jakoby skupinky. Za týden neprobíhaly jen 2 až 3 setkání, ale 6. Během května mohlo přijít na tyto setkání asi 45 lidí, kteří mohli slyšet a být součástí čistého nefalšovaného Božího slova a mohli být opět, myslím, v dobrém konfrontování s Bohem. V rámci této doby mohlo začít i nové místo setkávání, takže už se nepotkáváme jen s lidmi v Denním centru, ale i na jedné ze vsetínských ubytoven, která slouží lidem, kteří často opravdu jediné, co mají, je jen střecha nad hlavou. Jinak nic.
Toto nové místo vzniklo i tím, že navždy odešla jedna u ubytovaných a její přátelé, blízcí a spolubydlící byli samozřejmě touto ztrátou velice zasaženi. I díky tomuto Pán Bůh otevřel nové dveře, nové místo pro čtení Jeho slova, společnému setkávání, povídání, modlitbám a hledání Jeho, živého Boha.
Mám velikou radost, že i díky tomuto úplně novému místu se jeden člověk (mám teda velkou naději), smířil s Bohem, pravidelně se modlí a čteme spolu Bibli. Dalšího obyvatele této ubytovny to vrátilo zpět k Ježíši, a tak mě často velmi mile překvapí svými postřehy, velmi silně týkajícími se probíraným tématem a životem s Ježíšem. Zároveň ale musím napsat, že mě mrzí, že díky koronaviru jsme museli velmi rychle, asi tak jak jsme začali, tak i přestali dělat čtení s našimi lidmi, kteří jsou hospitalizovaní v nemocnici. Díky tomu, že byl zákaz návštěv, tak jsem se za celou dobu nedostal za lidmi, kteří by jistě měli zájem se setkávat. Radost mám ale i z toho, že Pán Bůh viditelně pracuje s některými jedinci. Člověk, který mi pravidelně pomáhal, byl velmi ochotný a snažil se být dostupný v pomoci, rozhodl se se po pár týdnech k tomu, že nastoupí na léčbu závislosti na alkoholu a už je tam víc než měsíc. Zároveň mi na jednom z posledních setkání udělala velkou radost návštěva jiného mladého chlapa, který po několika měsících přijel na dovolenku z křesťanské komunity, kde se s Boží pomocí lečí ze závislosti na alkoholu.
Někdy je velmi těžké vidět ovoce na stromech, které jsou mladé, nebo je teprve jaro! 😊 Ovoce tam není, ale něco uvnitř už roste, a to díky živému Bohu, který vše stvořil a má s každým z nás svůj záměr. Obrovskou pomocí jsou mi slova chvály, kterou si v posledních dnech stále častěji pouštím. „Aj keď to vždy necítím Ty konáš, aj keď to vždy nevidím, Ty konáš, já to vjem, že Ty to nevzdáš, ano vjem nikdy to nevzdáš!“
Přátelé, děkuji vám za vaši podporu, modlitby, které jsem již vyjádřil a zároveň se těším na to, do čeho ještě společně v rámci praktické, duchovní, modlitební podpory společně půjdeme.
Než rozloučím dovolte mi tento článek ještě věnovat hrdinům HCh a to Honzovi, Lukymu, Davidovi, Vápnovi, Hruškovi a Zdeničce.
S pozdravem za Hooligans Church,
Marek Mefo Húšť
Starší newslettery:
Další články o HCH jsou k přečtení ve Zpravodaji Elimu (PDF)
Kontaktovat Marka Mefu Húště můžete též pomocí tohoto formuláře
Pokud chcete tuto činnost podpořit, můžete přímo na učet Elim Vsetín: FIO banka, a.s., č. ú.: 2700485191/2010
Pro podporu činnosti HCh uveďte tento variabilní symbol: 113
Do poznámky uveďte dar na HCH nebo Hooligans Church. Děkujeme.
Dar na činnost naší organizace můžete uplatnit jako odpočet v rámci ročního vyúčtování daní.
Na požádání Vám rádi vystavíme potvrzení.
Pokud nás chcete podpořit jako rodinu můžete na účet: 2301577566/2010
Pokud chcete tuto činnost podpořit, máte dvě možnosti:
můžete přímo na bankovní účet Hooligans Church, zřízený při CB Maják Vsetín:
FIO banka, a.s., č. ú.: 2002038191/2010.
Při zaslání daru, napište prosím do zprávy: Dar a Vaše jméno. Děkujeme.
Dále nás můžete podpořit na bankovní účet organizace Elim Vsetín, o.p.s.:
FIO banka, a.s., č. ú.: 2700485191/2010.
Pro podporu činnosti HCh uveďte tento variabilní symbol: 113.
Do poznámky uveďte dar na HCH nebo Hooligans Church. Děkujeme.
Dar na činnost naší organizace můžete uplatnit jako odpočet v rámci ročního vyúčtování daní.
Na požádání Vám rádi vystavíme potvrzení.
